RECYKLOVANÁ POHÁDKA
Loutky bez hranic, které Řevnická deska pozvala do Liďáku s Pohádkou z kafemlejnku, nejsou žádní zelenáči. Soubor před osmi lety založili absolventi alternativní a loutkové katedry DAMU. Jejich částečně improvizované loutkářské produkce se přizpůsobují jakémukoliv prostoru, nejčastěji hrají pro mrňousy od tří let v různých sálcích, kavárnách, na nádvořích hradu i na ulici a velmi dobře umí zapojit dětské publikum do děje.
Pro vystoupení v Liďáku nám nabídli svoji ještě horkou novinku. Pohádka z kafemlejnku je postavená na principu "recyklace". Semletím motivů ze známých pohádek vznikla prapodivně kořeněná pohádková sekaná. Převrací naruby tradiční představy o dobrých a zlých postavách a vtahuje nadpřirozené bytosti do současného pragmatického a zhrublého světa.
Mořská panna si stejně jako Rusalka vzala člověka a žijí v podmořském království jako mamka s taťkou. Právě hledají ženicha pro svou dceru, která nezdědila po mámě nesmrtelnost ani éteričnost, zato má tatínkův praktický rozum a přímočarost. Tři princové, kteří se o její ruku ucházejí, jsou nevychovaní pitomci a sotva jsou pohromadě, okamžitě se poperou. Princeznovské hádanky tak nečekaně vyluští dvouhlavý drak. V Pohádce z kafemlejnku drak princeznu nesežere, ale vezme si ji za ženu. Ať si o tom rodiče myslí, co chtějí, holka má svůj rozum a láska je láska...
Tahle divoká hra s pohádkovými motivy přinesla spoustu vtipných nápadů. Oprsklou, do mikrofonu rapující princeznu, karikaturní loutku trochu jednoduchého fotříka z petlahví, barbínovskou mořskou vílu s rybím ocasem a úžasného křepčícího plyšového draka s realisticky vykotlaným chrupem. Ale také pochybnosti, zda ledabylý a místy obhroublý jazyk představení je ještě přijatelný pro dětskou produkci. Zda surreálná fantazijní hravost, osvobozená nejen od pohádkových klišé, ale i od tradičních etických schémat, už nepřekročila hranice, za které je dobré se s dětmi nepouštět, protože i dospělému při některých vtipech trochu zatrne.
Leccos asi padá na vrub toho, že nám herečky cestou do Řevnic bloudily a přijely těsně před začátkem vystoupení. Hektičnost a spěch, s jakými stavěly scénu, se tak přenesla i do představení. Takové je riziko improvizovaného hraní. No, příště asi zkusíme tradičnější loutkové formy.
Marie Reslová